Kšiltovka je senzační vynález. Může přijít vhod jako pokrývka hlavy, která ji chrání před ostrým sluncem, může chránit před drobným deštěm a může být také vkusným oděvním doplňkem. Kšiltovku lze také opatřit potiskem a darovat ji kamarádům, s nimiž někdo vyráží na vodáckou akci. Třeba na Berounku. Já bych si to představoval asi takto:
Sběr dat. Začal bych uspořádáním informační schůzky, na které by se dohadovaly podrobnosti konání vodácké výpravy. Kromě časového harmonogramu a zajištění přepravy lodí a zavazadel bychom si mohli ujasnit, jaké předměty s potiskem brát s sebou. Mnoho let jsem organizoval vodácké výpravy, jejichž součástí bylo i předávání triček s potiskem, které jsem si bral na starost. Kromě triček by mohl každý obdržet i kšiltovku s potiskem a na této informační schůzce bych se rád dozvěděl, jaké barvy reklamních čepic by to měly být, zda budou v jedné barvě pro všechny, ve dvou barvách pro muže a ženy, případně pokud chce každý svou vlastní barvu, co mu vyhovuje.
Témata potisku. Na informační schůzce by se mohlo dohodnout i téma potisku, případně bych jej volil jako formu překvapení. Já bych na čepice nechal vytisknout pro každého jméno nebo přezdívku a k tomu pak ještě nějaký obrázek, například co souvztaží s plánovanou plavbou. Každý by mohl mít na čepici vytištěný jiný jez, který se bude zdolávat, takže si při pohledu na čepice mohou všichni ujasnit, co je na výpravě čeká. V podstatě tyto čepice mohou posloužit jako náhrada vodácké mapy.
Čepice jako suvenýr. Maloval jsem ručně trička na vodácké akce pro členy jezdeckého oddílu po dobu šesti let, ale neočekával jsem, že si tričko někdo uschová na památku. Právě proto mě velmi mile překvapilo, když jsem s odstupem času navštívil kamarádku, která přede mnou ze svého šatníku vyprostila vypraná a vyžehlená trička z vodáckých akcí, co jsem organizoval. Úplně mě to dojalo. Něco podobného může zažít každý, kdo pro své přátele zajistí trička a čepice s potiskem.
