Zahrada u našeho domu byla rozdělena do dvou částí. Na část okrasnou a užitkovou. Měla terasovitý charakter a díky tomu ta okrasná část mohla přinášet více potěšení nejen přímo ze zahrady, ale i od příjezdové komunikace. V hospodářské části zahrady se nacházely záhony pro pěstování zeleniny a ovocné stromy, ale nebyl tu přítomen skleník. Docela malý, obyčejný skleník, v němž se daly pěstovat třeba papriky, okurky, rajčata a hlávkový salát. Tehdy jsem to nijak neřešil, neboť jsem měl docela jiné starosti, ale dnes bych svou zahradu skleníkem vyzdobil. Byl by to skleník z polykarbonátu.

Vlastní zelenina. Již řadu let se věnuji ve velkém měřítku zdravé výživě a mohu říci, že mám opravdu velmi bohaté osobní zkušenosti z mnoha výživových směrů, potravin a potravinových doplňků. Součástí mé životní cesty je i ovoce a zelenina a dávám jim jednoznačně přednost před synteticky zpracovanými pochutinami. Fastfood mi nesmí přes práh, stejně jako alkohol, kofein, maso, bílá mouka a rafinovaný cukr. A mít doma vlastní skleník přináší obrovské tvůrčí možnosti a rozhodně je lepší vypěstovat si zeleninu ve skleníku, když víte, čím ji hnojíte, nežli ji nakupovat z neprověřených, neznámých zdrojů.

Lehká konstrukce. Polykarbonát je velmi lehký plast. Díky tomu skleníky z polykarbonátu nejsou tak těžké jako skleníky ze skla. Může to přijít vhod při stěhování a přenášení skleníků, případně při jejich usazení do podloží s nižší nosností.

Velmi odolný materiál. Polykarbonát se jen tak nerozbije, spíše se prohne a třeba jen praskne, ale aby se rozsypal na tisíc kousků jako plexisklo a sklo, tak to opravdu nehrozí. A právě to mi u skla vadí. Jen si představte, že našlapujete bosky nebo v žabkách či plátěných teniskách po trávě a zabodne se vám z boku do chodidla zapomenutý střep. Tohle bych rozhodně nechtěl riskovat.

Zahrada u našeho domu byla rozdělena do dvou částí. Na část okrasnou a užitkovou. Měla terasovitý charakter a díky tomu ta okrasná část mohla přinášet více potěšení nejen přímo ze zahrady, ale i od příjezdové komunikace. V hospodářské části zahrady se nacházely záhony pro pěstování zeleniny a ovocné stromy, ale nebyl tu přítomen skleník. Docela malý, obyčejný skleník, v němž se daly pěstovat třeba papriky, okurky, rajčata a hlávkový salát. Tehdy jsem to nijak neřešil, neboť jsem měl docela jiné starosti, ale dnes bych svou zahradu skleníkem vyzdobil. Byl by to skleník z polykarbonátu.

Vlastní zelenina. Již řadu let se věnuji ve velkém měřítku zdravé výživě a mohu říci, že mám opravdu velmi bohaté osobní zkušenosti z mnoha výživových směrů, potravin a potravinových doplňků. Součástí mé životní cesty je i ovoce a zelenina a dávám jim jednoznačně přednost před synteticky zpracovanými pochutinami. Fastfood mi nesmí přes práh, stejně jako alkohol, kofein, maso, bílá mouka a rafinovaný cukr. A mít doma vlastní skleník přináší obrovské tvůrčí možnosti a rozhodně je lepší vypěstovat si zeleninu ve skleníku, když víte, čím ji hnojíte, nežli ji nakupovat z neprověřených, neznámých zdrojů.

Lehká konstrukce. Polykarbonát je velmi lehký plast. Díky tomu skleníky z polykarbonátu nejsou tak těžké jako skleníky ze skla. Může to přijít vhod při stěhování a přenášení skleníků, případně při jejich usazení do podloží s nižší nosností.

Velmi odolný materiál. Polykarbonát se jen tak nerozbije, spíše se prohne a třeba jen praskne, ale aby se rozsypal na tisíc kousků jako plexisklo a sklo, tak to opravdu nehrozí. A právě to mi u skla vadí. Jen si představte, že našlapujete bosky nebo v žabkách či plátěných teniskách po trávě a zabodne se vám z boku do chodidla zapomenutý střep. Tohle bych rozhodně nechtěl riskovat.